Staň se svým vlastním experimentem

V první řadě chci napsat, že jsem nedostal do brady na rugbyovém zápase. 🏈 :) Mám na hlavě čepici měřící mozkové vlny a jsem v současné chvíli ve spánkové laboratoři 😴, kam mě přivedla moje častá ospalost během poledne, která občas vyvrcholila až do bolesti hlavy. 🤯
I když žiju svůj život, jak nejlépe dokážu, jsou věci, které jsem na sobě v dávné minulosti napáchal. A to díky příliš tvrdému přístupu k tréninku, výživě a sobě samému. A co zaseješ, musíš taky sklidit. V mém případě je to častá bolest hlavy a já se proto rozhodl zjistit o co jde.
Místo polykání prášků jsem vypozoroval, že na předcházení bolesti skvěle funguje ranní espreso, nebo trénink. Ale nevěděl jsem proč. A teď už to vím. Moje tělo se vrací zpátky, kde mělo být už dlouhé roky. Do pohody. A to sebou přináší určité „vedlejší“ účinky v podobě nižšího tlaku a plíživého bolení hlavy. Doktoři mi potvrdili, že je to přechodný stav a naopak začínám být paradoxně zdravější. Jen si tělo musí na tu „pohodu“ zvyknout. Je to až k nevíře, jak jsou věci propojené a v jakých souvislostech je třeba nad vším uvažovat.
Stejně jako moje programy jsou o pomalých a nenásilných změnách životního stylu, tak i já se díky stejným přístupům vracím do normálu. To vyžaduje čas. I za cenu toho, že to bude ze začátku trošku „bolet“.
Nic z toho, co jsem se tu dozvěděl bych nebyl schopný si uvědomit, kdybych nepřevzal odpovědnost do svých rukou a nešel hledat pravdu. Místo toho bych přiživoval strach, že mám v hlavě nádor a dál do sebe podvědomě pumpoval další stres. Jít pravdě naproti bolí, ale tu pak násobně přehluší pocit naplnění a radost ze změny.
Disciplína jako nejvyšší forma sebelásky
A tahle moje fotka z roku 2013 ukazuje míru disciplíny, která je daleko za její hranou. Je tak daleko, že na tu sebelásku vůbec nedohlídne.